Aldin Popaja (*1971) studoval na Akademii výtvarných umění v Sarajevu (1990 – 1995). Jako rodák z městečka Jajce v Bosně byl přímým svědkem války, která probíhala na území Bosny a Hercegoviny v letech 1992 – 1995. Tragické události, kterými prošel, poznamenaly jeho tvorbu a to zejména po jeho přesídlení do Čech, kde pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1995 – 2000). Věnoval se fotorealistické malbě reflektující válečné zkušenosti a změny v životě obyvatel Bosny. Významným je také jeho období pedagogické, kdy působil na VŠUP jako odborný asistent v ateliéru malby. Popajova tvorba nejsoučasnější ustoupila od ryze realistických tendencí (cyklus Mejdan v Jajcích, 2002-2004; cyklus Balkánci, 2005 – 2006), zpracování větších námětových celků a předmětných detailů (cyklus 80.léta, 2007 – 2010) do téměř čisté abstrakce. Popaja bývá označen za malíře totožnosti, eliminuje složitost vizuálních záběrů na jednotlivosti, obecné na podstatu. Pracuje s osobním humanismem, jež se opírá o vlastní hluboké přesvědčení o významu lidských vztahů, hodnot a identity.

Od roku 2010 došlo k formálnímu obratu v Popajově malbě směrem k abstrakci, která se opírá o reálné prvky. Popaja se ale opět vztahuje k vlastní historické a kulturní identitě. Používá symboliku, která se nachází na kamenných středověkých náhrobcích charakteristických pro oblast Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Černé Hory a Srbska. Tyto náhrobky jsou kulturní a historické poklady balkánského středověku. Spolu s epitafy, jak se nazývají texty různých tvarů a kreseb, které jsou na nich vyryty, představují jedinečný jev jak v Evropě, tak ve světě. Ze 70.000 historických náhrobků existujících v balkánském regionu jich bylo 60.000 nalezeno na území Bosny a Hercegoviny. Slavnému bosensko-hercegovskému básníkovi Mako Dizdarovi (1917-1971), který se věnoval dlouholetému a cílenému studiu těchto nápisů, posloužily jako inspirace pro básnickou sbírku Kamenný spáč (orig. Kameni spavać, 1966). Aldin Popaja se k Dizdarovu dílu odkazuje vědomě tím, že použil název jeho básnické sbírky jako název cyklu svých obrazů z posledních pěti let.

Přímo v oblasti města Jajce odkud Popaja pochází se nachází 31 nekropolí s přibližně 360 náhrobky, včetně náhrobku posledního bosenského krále Štěpána Tomaševiće, popraveného sultánem Mehmedem Dobyvatelem na Císařském poli u Jajcí 1463. Na kamenných náhrobcích (bos. stećci) najdeme symboly náboženské, jako jsou kříž, lilie, půlměsíc, prsten, hvězda, ale jsou zde i světské pro tanec, lov, rytířský turnaj, aj. … Popaja tuto specifickou symboliku používá jako univerzální symboly. Dává jim jinou kontextovou vazbu a přiřazuje jim nové estetické významy. Kolorit obrazů nečerpá inspiraci ve středověké symbolice barev, Popaja s funkcí barvy pracuje volně̌ a podřizuje ji vlastnímu estetickému záměru. Jestliže barvu čteme vždy podle toho v jakém kontextu funguje a naším kontextem je doba v níž žijeme, vnímáme ji podle dnešních měřítek. Jiným charakteristickým prvkem Popajových obrazů cyklu Symboly a kamenní spáči je vzájemná kontrapozice hladkých barevných ploch a malovaných struktur kamenných symbolů.

Aldin Popaja od roku 1991 vystavoval na více než šedesáti výstavách v Bosně a Hercegovině, České republice, Švédsku a Španělsku. Od loňského roku, po čtyřletém pobytu ve Švédsku, působí opět v Čechách, tvoří v Praze a zde se také věnuje výtvarné činnosti pedagogické.

Aleš Rezler